Následujte své srdce a intuici a vyberte si výklad, který vás nejvíce přitahuje. Je tam pro vás zpráva.

Dnes se zastavíme nad vymezením dvou vzájemných protipólů, navzájem opačných mechanismů myšlení člověka a povíme si o nich tolik, aby bylo jasno, co je který zač — z čeho vychází, jak funguje i co produkuje. A který nám tudíž slouží a který nás brzdí. Kartu, ke které je dnešní článek, vezmeme odzadu a nejdřív se zastavíme u myšlení či chování reaktivního. Reaktivní myšlenkový systém je postaven na zdáních a z nich dedukovaných závěrech, dohadech, teoriích a hypotézách. Hlava něco na základě smyslového poznání vyhodnotila a vyprodukovala z toho závěr. Je jedno, zda je cesta od smyslového poznatku (dojmu) k závěru krátká a přímá, anebo jde o celou složitou teorii na sebe navzájem logicky navazujících a ze sebe vycházejících dílčích závěrů. Vždycky půjde o teorii omezenou, která v určitém bodě narazí a za tento bod se už nedostane. Narazí na svou hranici a co je za ní pro ni zůstane záhadou. Jelikož už víš, že je Vesmír nekonečný — žádné hranice v něm neexistují. Kde se tedy bere tato hranice, k níž každá teorie odvozená ze smyslového poznatku vždycky dospěje? Tuto hranici nebo lépe řečeno omezení vytyčil sám prvotní poznatek, na němž je celá teorie postavena. Čím dál je od skutečnosti, tím dřív dedukce narazí. Takhle funguje každý omyl, který v sobě nosíš — je zdrojem většího či menšího sebeomezování. Staví ti hranici, ohradu, za niž se nedostaneš, dokud své přesvědčení nezměníš. Každý omyl, který v sobě nosíš, tě nejen omezuje, ale zároveň zvyšuje míru tvé ovlivnitelnosti a vzbuzuje v tobě pocit zranitelnosti okolím. Kdykoli se totiž dostaneš do situace, která tvůj vnitřní blok nakousne = situace pocházející z oblasti "za tvojí hranicí", automaticky se v tobě začnou generovat mylné představy o vazbách, závislostech něčeho na něčem jiném, o nedostatcích... — jinak řečeno, nastartuje se myšlenkový mumraj produkující zmatené dedukce spojené s přemýšlením "dopředu". Jsi vyveden z klidu, z teritoria, kde se cítíš bezpečně, přestáváš být "teď a tady". Namísto toho tvé myšlenky letí do budoucna, vyprovokovány k potřebě situaci "nějak vyřešit" a zaujmout k ní stanovisko. Toto stanovisko pak není ničím jiným než jasným příkazem pro Vesmír — chci to takhle. Takto vzniklý závěr ale zpravidla vůbec není to, co skutečně chceš, ale to, co si myslíš, že musíš, nemůžeš nebo nesmíš (musíš šetřit/uskromnit se/přistoupit na kompromis/bránit se/bojovat..., nemůžeš si něco dovolit/dělat co chceš/odmítnout/udělat po svém..., nesmíš polevit/odejít/něco otevřeně říct...). Tomuto způsobu uvažování se říká reaktivní právě proto, že mysl reaguje na vnější impulsy, kterým nerozumí, které nepřirozeně vnímá. Je jimi vyváděna z klidu do obav, k potřebě tyto situace řešit (přemýšlet, vymýšlet, bránit se, hledat bezpečí nebo útočit). Podléhá zdáním, je tedy ovlivnitelná. Není třeba zdůrazňovat, jak je pak takový člověk manipulovatelný, zmatený, jak se cítí ohrožený ani jak je to zneužitelné a zneužívané. Lidé s nepřirozenými pohledy na svět neustále něco řeší, s něčím nebo někým bojují, dělají co nechtějí, cítí se ohrožováni, což v řeči informačně-energetické znamená, že vysílají všechno možné, jen ne myšlenky na to, co skutečně chtějí. Přijde jim, že o vše musí bojovat, chránit to, honit se, dřít, kalkulují a počítají, a podle toho dělí věci na možné a nemožné. Netuší, že se jen utápějí ve vlastních představách. Opačným protipólem je myšlení aktivní. Je postaveno na přirozenosti a z ní pramenící schopnosti zůstávat v klidu. Mysl zůstane v klidu pokaždé, když je konfrontována se situacemi, které vnímá přirozeně. Nenechá se zmást ani zastrašit, protože ji to ani nenapadne. A tudíž si nenechá ani nic nabulíkovat, ničím se oklamat ani se nenechá do ničeho vmanipulovat. Jednoduše řečeno — aktivní mysl si jede po své vlastní vlně, myslí na věci, které chce, a ty si v klidu a nezávisle realizuje, protože jí automaticky přichází do cesty vše, co k tomu potřebuje. Vytváří si vlastní svět, takový, v jakém chce žít, povznesena nad vše, v čem žít nechce a co jí neslouží. Stav tvé mysli odpovídá v některých životních oblastech stavu aktivnímu a v ostatních stavu reaktivnímu. Ty první věci vůbec neřešíš, ty druhé řešíš pořád. A budeš je řešit tak dlouho, dokud je nevyčistíš = dokud se tvé nepřirozené pohledy nenahradí přirozenými. Jak dlouho to bude trvat není nikde napsáno, závisí to jen na tobě a tom, jak se dokážeš poučit nebo jestli se dokážeš svého bloku zbavit aktivně — pochopením sebe samého, meditací, Tarotem a jinými formami práce s myslí a podvědomím, které všechny vedou k nahrazení nepřirozených pohledů těmi správnými. Aktivní práce s podvědomím je přímý rozvoj kvality života. Je to postupné rozšiřování teritoria, které vnímáš přirozeně na úkor oblastí, které ještě přirozeně nevnímáš. Funguje to úplně stejně jako když se rozhodneš věnovat čemukoli jinému. Už za chvíli budeš sebe i ostatní překvapovat dosaženými výsledky a po nějakém čase tvé výkony přijdou ostatním úžasné až stěží uvěřitelné. Dokážeš rutinně věci, které si tvá mysl dnes vůbec nedokáže představit a navíc se to stane zdrojem tvé radosti. Pravé radosti — radosti bez vnější příčiny, radosti ze sebe samého. A když žiješ s radostí, všechno se ti daří a všechno, co děláš, tě baví. Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Jak se zbavit strachu a úzkostí? Pochopte, co je smyslem vašeho strachu, naučte se s ním pracovat a zbavte se ho jednou pro vždy.

www.cannaxtrade.cz

Jak se zbavit strachu a úzkostí? Pochopte, co je smyslem vašeho strachu, naučte se s ním pracovat a zbavte se ho jednou pro vždy.

Poznejte základní principy zákona Manifestace a zákona Přitažlivosti a objevte, jaký rozdíl mezi nimi existuje. Naučte se, jak kombinovat tyto principy.

Každý den nám hlavou proběhne tisíce myšlenek. Napadlo vás někdy, jak myšlenky fungují a jaký dopad mají na náš život?

Tady je několik možností, jak změnit negativní myšlenky na pozitivní. S komentáři a variantami nápravy.

Podle Osha člověk prosazující přístup tak zvaného pozitivního myšlení jednoduše popírá skutečný život. Realita se mu nakonec připomene sama, bude to však velmi bolestné...

Naučte se pět jazyků lásky a vašim vztahům se bude dařit jako nikdy dříve. Zlepšete své vztahy a najděte v nich porozumění a naplnění.

Co je štěstí a jak ho dosáhnout, když se zdá, že ani v dnešním světě plném možností a svobody lidé nejsou o nic blíže štěstí, než kdy dříve?

Jestli chcete ve svém životě něco změnit, pak musíte svoje myšlení přetvořit na pozitivní vzorce. K tomu poslouží afirmace, což jsou pozitivně formulované věty, které si budete opakovat pořád dokola.

Z předchozího článku bys měl už mít úplně jasno v tom, čím jediným se omezuješ. I jak tvá omezení vznikla, jak se projevují i jak jejich přítomnost ve svém nebo i cizím chování bezpečně poznat. Dnes tyto důležité znalosti doplníme o to poslední — umění se svého libovolného omezení úspěšně zbavit. Zbavit se svého omezení je jednoduché, protože existuje jediná možnost, jak to udělat: svému omezení se postavit čelem. Co to znamená? Že si své omezení otevřeně přiznáš. Přestaneš jej maskovat, skrývat, předstírat že neexistuje, přetvařovat se, vyhýbat se mu apod. Tím vším totiž jen svůj blok posiluješ a on v tobě sílí. A hlavně — nosit jej v sobě budeš pořád dál a při každé příležitosti tě zraní. Každý nějaké své bloky máme, rozhodně si nemysli, že jsi nějaká výjimka. I lidé, které teď možná považuješ za své vzory, ideály, kteří ti imponují, mají nebo měli své nedostatky a s nimi spojené bloky a museli se jim stavět a překonat je. Musíš pochopit, že vše, co člověk vnímá jako své omezení, je ve skutečnosti prostředek k nalezení lásky k sobě samým a tím pádem následně i bezpodmínečné lásky k druhým lidem. Ta totiž spočívá hlavně v pochopení, že každý má své chyby a v přijetí lidí takových, jací jsou, se vším všudy. Píšu to proto, že tohle pochopení a přijetí je stěžejním milníkem na tvé cestě k tvé neomezenosti, tak pokud cítíš, že je potřeba, chvíli se nad tímto odstavcem zastav a přečti si jej třeba znovu nebo o něm chvíli přemýšlej. Pojďme si říct, jak na svůj konkrétní blok, jak se jej zbavit. Už víš, že se mu musíš postavit čelem, přestat předstírat, že není. V praxi to znamená připustit si jej k tělu a konfrontovat se s ním. Cílem této konfrontace je jeho přijetí. Přijmeš třeba to, že jsi tlustý. Nebo že máš velké uši. Křivé nohy. Pleš. Nebo že nejsi zrovna Einstein. Že se něčeho bojíš. Cokoli. Nic z toho totiž samo o sobě není nic omezujícího. Omezující je pouze špatný pocit, který z toho máš a tento špatný pocit máš jen proto, žes to nepřijal. Nechceš si to připustit. Stydíš se za to. A... teď to přijde... nemáš se kvůli tomu rád. A tohle JEDINÉ tě omezuje. Tvůj špatný pocit ze sebe samého je to jediné, co ti hází klacky pod nohy, co tě přivádí do rozpaků, kvůli čemu si nevěříš, co ti nahání strach, co tě nutí srovnávat se s druhými, přetvařovat se, maskovat své rozpaky, schovávat se za různé role apod. Máš pocit, že přesně tak, jak se vidíš, tě vidí i druzí, že přesně tak, jak se soudíš, tě soudí oni, že přesně tak, jak sám sebe podceňuješ, tě i oni podceňují. A co to znamená energeticko-informačně? Přesně tyhle informace, odpovídající tvým vlastním mizerným pocitům ze sebe, vyzařuješ. Vypouštíš je do vesmíru a co se pak děje? Až PAK tě takto druzí začnou vnímat. Kdybys to nedělal, nikdo by to neřešil. Proč? Protože jak už víš, Vesmír je sám o sobě neutrální. Jen reaguje. No ale jak může reagovat Vesmír, když do něj vysíláš "cítím se slabý", "cítím se škaredý", "cítím se hloupý", "cítím se chudý"... Nedáváš mu jinou možnost, než na tebe přesně takto reagovat. Nemá jinou možnost, tudíž ani nečekej, že to bude jinak. Uvědom si, že to, jak tě Vesmír vnímá, závisí jen na tom, jak se vnímáš ty sám. Na ničem jiném. A tudíž odteď v klidu dělej, co je nutné k tomu, aby tě vnímal s láskou. Zbav se svých strachů, sebepodceňování, sebehodnocení, své nelásky k sobě. Tím, že si své "handicapy" připustíš k tělu. Jedno přísloví říká — čeho se bojíš, to dělej. Začni tedy dělat to, že budeš o věcech, které ti přijdou nepříjemné, se sebou v klidu otevřeně mluvit. Zpočátku se to v tobě bude mlít, nebude ti to asi příjemné, ale je to nutné. Rychle pocítíš, jak tvůj blok, to, před čím ses tak dlouho skrýval, co sis tak dlouho nechtěl připustit, slábne. Přichází úleva. Přichází pohoda, přichází pochopení. Přichází láska. Jiné přísloví říká: strach je malý, má jen velký stín. A ty, dokud se svému strachu nepostavíš, utíkáš neustále právě před tím stínem. Tímto stínem není nic jiného než tvá vlastní představa. Iluze, plodící obavu, stud... V momentě, kdy před ní přestaneš utíkat, kdy se konečně zastavíš, otočíš a řekneš "No tak teda pojď, ukaž se a udělej mi, co mi chceš udělat...", v ten okamžik staneš konečně tváří v tvář ničemu. Až teď pochopíš, že tam nic není, nic tě nehoní, nic ti nehrozí, že utíkáš před ničím. Postavit se svému sebeomezení je zpravidla proces, vyžadující opakování. Jelikož podvědomí je "živý organismus", je většinou potřeba staré přesvědčení přemáznout vícekrát novým, než dojde k úplné změně. Nicméně pokaždé přijde znatelný pokrok, je cítit, jak staré přesvědčení slábne. Ono se ale jen tak nevzdá, bude se vzpouzet, snažit svou ohroženou pozici získat zpět, bojovat o ni, ale ty se už nedáš. V tobě už žije vidina stavu nového a to je motivace, které se už nevzdáš. Cesta zpět už pro tebe neexistuje a vnitřní bitvy, které s sebou nahrazení starého přesvědčení novým nese, tě začnou brzy dokonce bavit, protože v nich cítíš zrození nového. V každém případě platí jedno pravidlo, strategie úspěchu: při každém vnitřním boji, každé hádce, kterou v tobě zrod nového s bojujícím starým vyvolá, vydrž až do konce. Najdi si klidné místo, ideálně samotu, někde se zavři, a sleduj jako nestranný svědek to, co se v tobě hádá. Nic násilně neutlumuj, nesnaž se být ani nijak zbytečně aktivní, nic neurychluj, jenom pozoruj, co se v tobě odehrává a nechej to doběhnout až do konce. Ono se nakonec to staré vždycky vzdá a přijde obrovská úleva, vyjasnění, vítězný pocit. Takhle to končí úplně vždy a víc se od tebe ani nechce, než setrvat, neděsit se toho ani nikam neutíkat. A opět platí, že toto je jediný způsob, jak svůj boj sám se sebou úspěšně zvládnout. Není tedy potřeba hledat jiné řešení, pátrat, vymýšlet. Celé tajemství úspěchu je v tomto odstavci. Už chápeš, že sebezměna je s tímto procesem nutně spojená. A proto si jej brzy začínáš užívat, namísto aby ses jej bál. Je to jako když se cyklista vydá na vyjížďku, vytyčí si cíl, a cestou jede sem tam po rovince, sem tam jede kolo samo z kopce, ale několikrát si taky mákne do kopce. A každý správný cyklista ti řekne, že ty kopce jsou velká paráda, bez nich že by ta vyjížďka nestála za nic, i když by na jejím konci bylo něco parádního. Chyběla by jí výzva a radost z jejího překonání. Stejně tak si ty udělej radostnou výzvu z překonávání sebe samého, najdi si v tom motivaci a živ v sobě vidinu nového. Tím všechno zjednodušíš a urychlíš. Řada lidí se naučila před výzvami couvat. V každé příležitosti zažít něco nového a obohatit se vidí problém a tudíž se jejich život nikam neposouvá, je stále stejný. A teď to nejlepší: jestliže přijmeš svůj současný stav, zjistíš potom, že jde tento stav klidně i libovolně změnit. Není to nutné, ale najednou to je reálné. Napadá tě spousta možností, jak to udělat. Namísto aby ses trápil totiž začneš o všem úplně jinak přemýšlet. Už totiž se sebou nebojuješ, ale máš se rád. Máš už teď ze sebe radost. vše se změnilo, břemeno spadlo, cítíš, jak volně dýcháš, jak je všechno krásné. A to je — láska. A láska je tvůrčí síla. Láska uvolňuje přirozený tok energie, kterému předchozí blok bránil. Namísto dřívějších myšlenek na to, co nechceš nebo co se ti nelíbí ("mám obří nos", "můj šéf je kruťas a blbec", "nikdo mě nemá rád", "svět je samý problém" a podobné nesmysly) naráz o těch věcech přemýšlíš úplně jinak: "lidé s velkým nosem jsou sexy", "šéf je v pohodě, taky má svoje mouchy, ale já ho beru s nadhledem jako kámoše", "mám se rád a nic od nikoho nepotřebuju"... A co se stane? Při pomyšlení na svůj nos se cítíš fajn (to snad není možný, fakt je sexy!), v práci koukáš na šéfa a on je úplně jiný než jaký byl doteď (von je teď fakt pohoďák!), lidé kolem tebe se k tobě chovají úplně jinak, vnímají tě, povídají si s tebou, a ty sám s nimi taky komunikuješ úplně normálně, nestydíš se, jsi otevřený, nekoktáš, díváš se jim do očí, cítíš, jak spadla neviditelná bariéra, která byla do té doby všudypřítomná. Uvědomíš si, že "tok vesmírné energie" doslova a do písmene cítíš. Že jej, i když není vidět, jasně a zřetelně vnímáš. Což je vlastně energeticko-informační důsledek tvé změny — tam, kde dosud energie volně netekla naráz už proudí. Blok zmizel. A to je celé. Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Jak se zbavit starostí? Často se strachujeme a děláme si starosti něčím, co za to vůbec nestojí. Najděte způsoby, jak s tím přestat.

Osobní rozvoj prací s podvědomím, které řídí tvůj život. Pochop, jak funguješ a nauč se cíleně rozvíjet svou přitažlivost.

Jak se zbavit starostí? Často se strachujeme a děláme si starosti něčím, co za to vůbec nestojí. Najděte způsoby, jak s tím přestat.

Neomezenost je přirozenost sama, je jejím přímým vyústěním. Čím přirozeněji vnímáš svět, tím víc se jí blížíš. Přirozené vnímání je obohacující, vyživující, tvořivé, uspokojující, naplňující. Energeticko-informačně řečeno — udržuje přirozený nepřetržitý tok všeho, co člověk potřebuje, chce, po čem touží. Přirozené vnímání je pochopením permanentní existence dobra a podpory ze strany Vesmíru, které se projevují automatickým dostatkem a bohatstvím v jednotlivých oblastech života. Vesmír je vytvořen tak, aby každému vše, co chce a potřebuje, bylo umožňováno. Vše, oč si říká, k němu automaticky proudí, dokud to sám nezačne brzdit (tím, že se o to začne "starat"). Zdraví = bohatství v oblasti zdravotní. Láska = bohatství v oblasti vztahové. Finanční nadbytek = bohatství v oblasti prostředků. Přitažlivost a spokojenost = bohatství ve vztahu sám k sobě. A tak dále. A všechna tato bohatství jsou odrazem (vnějším projevem, produktem) bohatství duchovního. Veškeré bohatství všech forem je každému neustále k dispozici, máš jej vždy na dosah ruky a musíš mu jen dovolovat k tobě proudit (rozproudit jej i tam, kde to ještě brzdíš). Nic jiného než dobro ve Vesmíru neexistuje, protože dobro = energetické proudění. Existuje pouze individuální nedostatek dobra vyvolaný u konkrétního člověka mírou nepřirozenosti jeho představ o světě, o lidech a o sobě samém. Nedostatek dobra je tedy projevem vnímání zkresleného a na energeticko-informační úrovni jde o brždění energetického toku (tvé myšlenky jdou proti samovolnému proudu dobra — vymýšlejí okliky, komplikují, kalkulují, zvažují, pochybují, podmiňují... — představují tedy sílu/překážku/hráz, která jej brzdí). Čím víc se tvé představy od přirozenosti liší, tím větší brzdu představují. K tomu, aby k tobě bohatství proudilo, tedy není nutné něco dělat, ale správně přemýšlet. Je účinné si stále opakovat, že jedinou brzdou jsi ty sám, že jen ty sám jsi jediným zdrojem všeho dobrého i všeho "nedobrého" (nedostatku dobrého) ve svém životě. Přestat hledat příčiny okolo, kdekoli jinde než ve vlastních názorech. Je omyl svádět neúspěch na někoho jiného, vnímat se jako oběť, vymlouvat se, hledat nějaké spojitosti nebo vlivy ve vnějším světě, cítit se na něčem závislý, odmítat vlastní zodpovědnost — tím vším se jen dál brzdíš a své trápení a neúspěch protahuješ. Vesmír je organizovaný a přesný systém bez náhod, omylů i vnějších vlivů a závislostí — to vše jsou jen nesprávně vydedukované iluze, kterým podléháš, kterým ses naučil věřit. Je-li tedy někde chyba, najdeš ji v sobě, ve svém způsobu myšlení. Hybnou silou ve Vesmíru je láska. Láska je čirá, ryzí, ničím nezkreslená tvůrčí síla. Proto má maximální sílu i účinnost — nic ji neoslabuje. K lásce nikdy nedospěješ přemýšlením. Dospěješ k ní jedině vyčištěním se od iluzí. Láska je v každém bodě Vesmíru zastoupena, vyživuje jej. A jde jen o to, jestli ji tam vidíš nebo ne a jestli tudíž dáš její síle volný průchod. Čím víc si tohle uvědomuješ, tím přirozeněji vnímáš. Čistota tvé lásky se odráží i ve tvé schopnosti být otevřený a upřímný k druhým i k sobě samému. To znamená dokázat dělat co skutečně dělat chceš, říkat vždy bez obalu co si myslíš a stejně tak i odmítat dělat věci, které nechceš. Pokud to totiž neděláš, stává se to zdrojem tvé nespokojenosti. Jsi nespokojený, otrávený, unuděný, zpruzený, naštvaný, smutný, rozčiluješ se... a nevíš proč. Vidíš příčiny své nespokojenosti všude kolem, viníš druhé... Ale ti za ni nemohou, vždycky je to jen o tobě a tom, že se nedokážeš jasně vymezit. Anebo si nevěříš, necháš se ovlivňovat (lidmi, tzv. autoritami, podléháš mediální masáži, všeobecně rozšířeným názorům...) a cítíš se tudíž na něčem nebo někom závislý (partner, zaměstnavatel, politik...). Štvou tě pak jeho názory, jeho činy, jeho rozhodnutí, jeho způsoby uvažování, jeho... V obou případech jsi obětí svého sebeomezování, domnělé závislosti a přetvářky, ničeho jiného. Opět to řeknu ještě energeticko-informačně: tím, že se přetvařuješ, přivoláváš do svého života věci a situace, které nechceš. Chceš-li tedy být spokojený, musíš si věřit a jednat otevřeně a upřímně. Jeden z účinných způsobů, jak se sebeomezování zbavovat, je představovat si svět a vše v něm jako lásku a s láskou se na to dívat. Jinými slovy — učit se lásku úplně ke všemu vysílat bez ohledu na to, jakým dojmem to na tebe působí. Dojem může klamat, ale láska ne. Můžeš začít vizualizacemi sebe samotného a s láskou vnímat sám sebe, své tělo, jeho jednotlivé části. Představovat si, jak tato čistá energie naplňuje každou buňku tvého těla a je její tvořivou složkou. Má sílu ji tvořit a nést informace, které jí chceš dát. Uvědomíš si tím mimo jiné, jakou moc máš nad svým tělem a jeho fungováním. Můžeš si s ním doslova dělat co chceš. A stejně to platí i úplně o všem jiném, protože to vše není ničím jiným než rozšířením tvého těla ve fyzickém světě, protože TY nikde nekončíš, nejsi ohraničený obrysem svého těla. Jsi všude a vše žije v tobě. Jsi Vesmír, který sám sebe pozoruje a prožívá své úhly pohledu na sebe samého. Tohle si odteď uvědomuj znovu a znovu a dojdeš mnohem dál, než si vůbec dokážeš představit. Čím víc sám sebe budeš vnímat jako celý Vesmír (nekonečnou tvořivou energii) namísto nějakého titěrného těla uprostřed rozmanitého nekonečna, tím větší sílu v sobě budeš cítit. Pokud je tato představa pro tebe teď moc velký skok od toho, jak se doposud vnímáš, začni se ztotožňovat se svým vědomím, svými myšlenkami, nikoli se svým tělem. Sice to není úplně přesné, ale blíží se to MNOHEM víc skutečnosti. Jakmile se vnímáš alespoň jako své myšlenky, dokážeš se vidět nikoli jako objekt. Začneš vnímat i svou interakci s okolím — chápat své vyzařování jako součást sebe i Vesmíru. A to tě nakonec po nějakém čase dovede k pochopení, že Vesmír jsi ty. Každý jsme Vesmír, a každý jej (sebe) vnímáme ze své perspektivy, která je většinou mixem přirozenosti a iluzí. A ty jsi na cestě tento mix přebrat a vyčistit. Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

PRAVIDLO 20 MINUT \r\n\r\n20 minut se dá snášet jakákoli aktivita, do které se vám vůbec nechce. Je to dobrý způsob, jak začít něco dělat, bojovat s leností a posílit svoji motivaci.

Jak ve svém domě za pomoci symbolů vytvořit energii bohatství?