V dubnu jsme se vydali na 10 denní výlet do Slovinska. S dětmi, autem, přes Homeforexchange.com, se zastávkou v Itálii, do vnitrozemí i k moři. Do nedávna jsem měla Slovinsko spojené pouze s cestou do Chorvatska, kdy se přes něj rychle přejede, zanadává se na zpoplatněný kousek dálnice a spěchá se na chorvatské pobřeží. Tak o něm mluvilo moje okolí. Před rokem mě však zaujalo vyprávění o Slovinském přímořském městečku Piran a já zatoužila se tam podívat. Slovinsko se v mých očích proměnilo na zemi s krásnou přírodou, kterou je velká škoda jen profrčet autem. Navštívili jsme oblast Julských Alp s úžasnou řekou Soča, která má specifické modrozelené zabarvení, jenž je způsobeno vysokým obsahem rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Všude samé hory, vodopády, klikaté silnice a sem tam malá vesnička či horské městečko. Žádné pestrobarevné paneláky ani obchodní centra. Slovinsko je pro mě hornatým venkovem s milými lidmi a s velkými porcemi v restauracích. Moc jsme si oblíbili cestování prostřednictvím sdílených domovů. My poskytujeme náš byt, který pronajímáme a stejně tak upřednostňujeme "vacation home" u našich potenciálních domácích. Jen co jsme se v lednu vrátili z Kanárských ostrovů, které pro nás byly první zkušeností s tímto typem ubytování, zasedla jsem k počítači a na zmíněném serveru obeslala několik rodin ze Slovinska s naším zájmem o výměnu. Souhlasila Mojca a Vojko z malé vesničky Svino poblíž Italských hranic. Vlastní penzion, který se nachází v prvním patře jejich domu. Vřele nás uvítali (vlastním domácím likérem), byli nám k dispozici po celou dobu našeho pobytu (opět i s likérem) a v přátelském duchu jsme se i rozloučili (opět přípitkem :)) Mojca nám dokonce pomohla s vypráním oblečení, dostali jsme od nich spoustu tipů, co a jak ve Slovinsku navštívit a koupili jsme si od nich několik lahví výborného domácího vína. Z našeho 10 denního domova jsme na 2 noci odcestovali do italského přímořského městečka Duino. To je charakteristické hradem vyčnívajícím na kopci nad mořem a prý se tu natáčel film Účastníci zájezdu. A z Duina pak na jednodenní výlet do "vysněného" Piranu. V Piranu je třeba počítat s tím, že autem se do centra nedostanete. Parkuje se v několika patrovém parkovacím domě a pak se musí pěšky cca 15 minutovou procházkou nebo autobusovou linkou. Autobus je zdarma, parkování na 7 hodin vyšlo na 13 euro. Prožili jsme tam krásný den - ochutnali levandulovou zmrzlinu, házeli do moře kamínky, procházeli se po promenádě, ale i malými zašitými uličkami. Na náměstí Giuseppe Tartini se naši kluci projížděli s jinými dětmi na koloběžkách a odrážedlech, krmili holuby a racky a poprvé jsme ochutnali Gibanicu. Po cestě od moře zpátky "domů" jsme navštívili ve městě Postojna jeskyni Postojnska jama. 2 hodinová prohlídka byla započata i zakončena jízdou vláčkem, díky které jsme si připadali jak Harry Potter, když si jel vyzvednout peníze do trezoru v bance. Další krásný den jsme strávili návštěvou známého slovinského jezera Bled. Vydali jsme se tam vlakem z obce Most na Soči. Je to velmi fotogenické místo hlavně díky ostrovu s kostelem, který se nachází téměř uprostřed jezera. I když je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Slovinska, procházka kolem celého jezera byla moc příjemná, dlouhá 5,5 km a zvládli jsme ji celou s kluky na odrážedlech. S klukama jsme zvládli i výšlap k vodopádu Kozjak. Zaparkovali jsme poblíž kempu na okraji města Kobarid a strávili víc jak 2 hodiny v krásné panenské přírodě. V závěru cesty k vodopádu to byl trošku adrenalin - musí se přejít po kamenech v řece a poté po úzké dřevěné lávce připevněné na skále. Stojí to ale opravdu za to! Tipy a zajímavosti: - Porce v restauracích bývají opravdu velké. Četli jsme o tom v recenzích několika restaurací, když jsme googlili, kam zajet na jídlo, a potvrdilo se nám to. Jednou nás dokonce paní číšnice zastavila při objednávání se slovy, že už nám to stačí, že už toho máme dost a dobře udělala. - Když prší, není ve Slovinsku moc možností co navštívit - alespoň ne s dětmi a v oblasti, kde jsme byli my - jeden celý večer jsme strávili hledáním na internetu, kam případně zajet, ale nic jsme nenašli. - Od kamarádky jsme dostali tipy, co ve Slovinsku ochutnat, tak se o ně dělím dál: ajvar (pomazánka z pečené papriky a lilku), prebranac (zapečené fazole), prekmurská gibanica (jablečný dezert). - Město Kobarid je známé i pro své "vyhlášené" štruklji - knedlíky s ořechovou či jinou sladkou nádivkou. Malé, drahé, ale výborné. - A co nás hodně pobavilo - děti se slovinsky řeknou otroci :) Více o našem cestování prostřednictvím homeforexchange.com v článku SDÍLENÍM DOMOVŮ SE NÁM OTEVŘELY DVEŘE DO CELÉHO SVĚTA - TIPY, RADY POSTŘEHY K CESTOVÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM HOMEFOREXCHANGE.COM

Slovinsko bolo na našom bucket liste už veľmi dlho, ale aj napriek tomu, že je vzdialené iba pár hodín autom z Bratislavy, vybrali sme sa tam až toto leto. Slovinsko je takým malým prírodným rajom medzi Talianskom a Chorvátskom. Pravdepodobne ste videli krásne obrázky jazera, ktoré má uprostred malý ostrovček s kostolíkom, ktorého je plný

Slovinsko je opravdovým rájem, který stojí za návštěvu. Ukážeme vám deset opravdu pohádkových míst, která berou dech! To musíte vidět.

Zobraziť na Google Maps Veriacich reformovanej cirkvi v Bratislave do roku 1895 zastrešovala cirkev evanjelická. Práve tá im poskytla ako dočasné bohoslužobné priestory maďarsko-slovenský (tzv. malý) evanjelický kostol na Panenskej ulici, veľkú sieň teologickej akadémie na Konventnej či telocvičňu nového lýcea na Palisádach. Spomenutý rok priniesol okrem formálneho osamostatnenie kalvínskej náboženskej obce i prvé iniciatívy […]

V kúpeľnej obci Lúčky sa nachádza unikátna národná prírodná pamiatka, 13m vysoký kaskádovitý vodopád s jazierkom. Vodopád, ktorý vďaka teplým kúpeľným prameňom nikdy nezamŕza, a teda ho možno obdivovať po celý rok, leží len kúsok od centra obce pri Kostole Povýšenia sv. Kríža.

Vyšliapnuť si na dvojdňovú túru na Ďumbier z Jánskej doliny plánujem už niekoľko rokov, ale vždy mi do toho niečo vošlo. Aj rok 2009 nebol výnimkou. Naším pôvodným zámerom bolo prejsť z Liptovského Jána cez Ohnište a Rovnú hoľu na Ďumbier, prespať na chate M.R.Štefánika a cez Krakovu hoľu a Poludnicu sa vrátiť do Liptovského Jána.…

Nenapádne atrakcie hodné povšimnutia, o ktorých vedia väčšinou iba rodáci.

Od rozcestníku u vlakového nádraží ve Frýdlantu n. O. se vydejte vlevo po modré TZ směr Ondřejník přes parkoviště až k podchodu. Za podchodem jděte rovně, a po cca 50 m odbočte vlevo a budete mírně stoupat břízovou alejí, na jejímž konci odbočíte vpravo. Dále půjdete stále po modré TZ , zprvu obytnou částí, a pak již budete stoupat lesní krajinou až k turistické roubence Ondřejníček. Než dojdete k roubence, cestou narazíte ještě na lesní bar, kde si můžete odpočinout a občerstvit se. Cesta nahoru je dlouhá 3,3 km a zabere vám cca 1 hodinu. Zpět můžete jít samozřejmě stejnou cestou, která je kratší, ale raději zvolte pro sestup asfaltovou komunikaci, na které se vám budou postupně odkrývat výhledy na panorama Beskyd. Přes malebné údolí Frýdlantu n. O. uvidíte jako na dlani nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd Lysou horu (1324 m n. m.) a hned vpravo po jejím boku v pořadí druhou nejvyšší horu Smrk (1276 m n. m). Tato asfaltová cesta vás zavede až ke spojnici cest, po kterých jste začali výstup. Pak již půjdete stejnou cestou zpět do bodu startu. TOP zajímavost na trase: Kamenná kaplička sv. Antonína Paduánského v části Ondřejník

Krásny 15 m vysoký vodopád vytvorený na bezmennom prítoku potoka Turová sa zvykne nazývať rôznymi menami, možno ho nájsť pod označením Turovský vodopád, Skalný vodopád alebo – ako vravia miestni – vodopád Padalo. Táto prírodná pamiatka je vo všeobecnosti veľmi málo známa, nenachádza sa často ani na kvalitných turistických mapách. Jej návšteva však rozhodne stojí za to. Vodopád sa ukrýva v pôsobivej kaňonovitej doline a vedú k nemu dva turistické chodníky z obce Turová.

Navštivte Svatého Jana pod Skalou - unikátní místo v Českém ráji. Prozkoumejte přírodní krásy a historii tohoto nádherného místa.